Čti Přemýšlej Revoltuj

Prohlášení RAF

Toto je únos

Povodníci, zloději, exekutoři a podivné korporace se sídlem v daňových rájích, financují české umění. Vztah je to vskutku oboustraně „výhodný“, bohatí lidé se můžou věnovat tomu, co dělali po staletí, mecenášství v umění, a posilovat tak svou privilegovanou pozici obrazem nad krbem ve své vile. A umělec? Ten konečně dostane prostředky k tvoření a zažene hlad. Ale za jakou cenu? Opravdu je nutné tvořit umělecké fíkové listy, které skrývají offshore útěky od zdanění, zničené stovky rodin exekucemi, uhelné peníze z ničení klimatu Země a namočení v kauze Gorila? J&T Bank nevstoupilo do vod umění jen tak, svou zvrácenou logikou začali křivit uměleckou scénu. Transformují umění na komoditu vhodnou k obchodování. Redukují funkci umění na možnost znásobit kapitál. Umělci, umělkyně, opravdu chcete, aby vaše umění bylo produkt, stejně jako vlašský salát s rohlíkem nebo sada slevněných golfových holí? Jak je možné, že může někdo tvořit art index, boduje umělce a řadí je do tabulky, jak fotbalové týmy a zároveň používat tento index pro investice do umění? Není to skvělá příležitost pro podvod? Umělci a umělkyně, komu věnujete svůj čas a energii? Byli jste třeba u Runtáka na výstavě? Nevadí vám, že jako exekutorský bandita rozvrací tisíce domácností? Nevadí Vám, že má galerii financovanou z exekutorských loupeží a sedí v kulturní radě města Olomouc?
Nastal čas s tím skoncovat, už se nemůžeme divat na to, jak nám hází drobky ze stolu a očekávají vděčnost. Nechceme drobky pochybných ekonomických existencí, chceme celou pekárnu.

„Uhýbat před bojem, vyžaduje více obětí než boj sám.“

Karel Marx


Každá kritika vyžaduje konstruktivní návrhy, teď je ten správný čas na realistické plány a dostupné změny.
Potřebujeme:

1) Družstsvní galerie
Soukromé komerční galerie vytvářejí konkurenční prostředí mezi umělci. Naším cílem přece není se rozdělovat a zápasit o zisk, ale svobodně a kreativně tvořit. Ideálním řešením jsou družstevní galerie, ve kterých si všichni zůčastnění, galeristé, vystavující umělci, rozdělují zisk rovným dílem. Každý se tak může věnovat tvorbě, aniž by se stresoval, jestli dobře prodává.

2) 7% zákon na veřejné umění
Jediná cesta z uměleckého barbarství na ulici je donutit stát, aby místo reklam, McDonaldů a příšerných pochromovaných soch, začal vnášet do veřejného prostoru něco estetičtějšího. Jak může duše tohoto národa vzkvétat, když vylezeš ven a to nejestetičtější je reklama na exotický týden poravin v Kauflandu. Požadujeme, aby 7% z rozpočtu na veřejné stavby šlo na umění, které bude součástí venkovního prostoru stavby. V současnosti se diskutuje o 1%. 1% je naprostý výsměch, my chceme 7%.

3) Nezávislé umělecké rady ve městech
Chceme nezávislé umělecké rady, nechceme aby tam seděli komerční galeristé, sběratelé a Runtáci, kteří pak vzápětí rozhodují o grantech a dotacích. Jak by nemohli si přihrát malou domů? Jak by nemohli umlčet své kritiky?



4)Umělecké ceny
V době, kdy maloměšťáckou kulturu opouští soutěže jako Miss a ceny jako Slavík, potřebujeme tohle vůbec v umění? Kdo by v renesanci vyhrál cenu Jindřicha Chalupeckého? Da Vinci, Michelangelo nebo Raffael? Není to absurdní rozdávat ceny mezi umělce?
Úžasným příkladem subverze jsou vítězové Turnerovi ceny za rok 2019 požádali porotce, aby se na finalisty dívali, jako na kolektiv a rozměnili tak princip konkurence a soutěže v umění.
V českém prostředí nemůžeme pominout cenu Jindřicha Chalupeckého a financování ceny penězi z J&T. Připomeňme si, co je entita J&T zač. Jsou namočeni ve zbrojařském průmyslu, v korupčních skandálech, v demontáži demokracie se na Slovensku, je částečně vlasntněna čínskou korporací a snad eni nutné zdůrazňovat, že v ČR nedaní, mají sídlo v daňových rájích... Určitě je nutné se ptát, zda je opravdu částka od J&T tak velká, abychom jim jako umělecká komunita umožňovali zlepšit image J&T a vykoupení se z jejich hříchů?

Radical Artist Fraction